Lymfocyty pocházejí z lymfoidních kmenových buněk, jejich vývoj není omezen pouze na kostní dřeň a probíhá v primárních
a sekundárních lymfatických orgánech.
Obranná funkce lymfocytů vůči infekcím spočívá v rozeznávání vlastních buněk organismu od cizorodých. Molekuly, které
tělo identifikuje jako cizorodé, se označují jako antigeny. Každý lymfocyt je stimulován výhradně jedním specifickým
antigenem. Jakmile lymfocyty rozpoznají takový antigen, začnou s ním bojovat pomocí produkce chemických látek.
Existují tři typy lymfocytů: B lymfocyty, T lymfocyty a tzv. přirození zabíječi - NK buňky. Lymfocyty patří do skupiny
mononukleárních bílých krvinek. Třetím typem zralých lymfocytů jsou NK (Natural Killers) buňky, morfologicky označované
jako LGL (Large Granular Lymphocyt) . LGL/velké formy lymfocytů – jsou středně velké až velké lymfocyty s většinou
excentricky uloženým jádrem (kulaté až oválné) s vysokým poměrem cytoplazmy k jádru s azurofilními granuly v cytoplazmě.
Granula jsou v cytoplazmě buď difúzně, nebo soustředěna na jedno místo. Cytoplazma bývá většinou světle modrá. Část
buněk má okolo granulí prosvětlení (jako by byla ve vakuole). LGL patří k fyziologickým buňkám v nátěru do hodnoty cca
0,7 · 109/l (tj. dle absolutního počtu lymfocytů cca 10 % lymfoidních buněk).
Nález LGL lymfocytů bývá spojován s různými virózami, tumory, vzácně T-lymfoproliferace (LGL leukémie, NK lymfom, atd.).
|