Stanovení IgA, IgG protilátek proti tkáňové transglutamináze metodou ELISA

Klinický význam:

1. Celiakie je imunitně zprostředkované systémové onemocnění vyvolané glutenem a jemu

podobnými prolaminy u geneticky vnímavých jedinců, charakterizované různou kombinací

klinických příznaků za přítomnosti specifických protilátek, HLA-DQ2 nebo HLA-DQ8

haplotypů a enteropatií.

2. Celiakie má různorodý klinický obraz, ale může být i asymptomatická. Je třeba na ni myslet

a provádět selektivní screening, neboť je v populaci nedostatečně diagnostikovaná.

3. Neléčená celiakie může být spojena s vážnými zdravotními komplikacemi.

4. Mezi nejvýraznější příznaky celiakie u dětí patří gastrointestinální symptomy, neprospívání,

porucha růstu a anémie z deficitu železa.

5. Mezi onemocnění jednoznačně asociovaná s celiakií v dětském věku patří diabetes mellitus

1. typu, juvenilní idiopatická artritida, IgA nefropatie, deficit sérového IgA, autoimunitní

thyroiditida, autoimunitní hepatitida, Downův syndrom, Turnerův syndrom a Williamsův

syndrom.

6. Základem diagnostiky v první linii u symptomatického pacienta je vyšetření celkového IgA

a anti-TG2 ve třídě IgA. Další sérologické testy v primodiagnostice pacientů bez IgA deficitu

nejsou nutné a mohou být zavádějící. Negativita anti-TG2 u pacienta bez IgA deficitu diagnózu

prakticky vylučuje. V době vyšetření však musí pacient konzumovat stravu s lepkem

v dostatečném množství (alespoň 15 g/den).

7. Při opakované pozitivitě protilátek anti-TG2 je nutno diagnózu potvrdit biopsií, kterou

indikuje dětský gastroenterolog. Diagnózu bez enterobiopsie stanovuje pouze dětský

gastroenterolog na základě splnění všech kritérií.

8. U asymptomatických jedinců (asociovaných onemocnění a prvostupňových příbuzných)

je doporučeno provést jako první vyšetření HLA-DQ2 a HLA-DQ8, pokud je dostupné. Při

pozitivitě HLA je nutné vyšetření protilátek – viz bod 6. K potvrzení diagnózy u těchto

pacientů je biopsie vždy nutná. Vzhledem k vysoké prevalenci HLA-DQ2 nebo HLA-DQ8

u pacientů s diabetem 1. typu je vhodné jako screeningové vyšetření provádět anti-TG2.

9. Pozitivita HLA-DQ2 nebo HLA-DQ8 genotypu je v populaci velmi častá (35–40 %). Jen u malé

části těchto pacientů se však vyvine celiakie. Genetické vyšetření se proto nehodí k diagnostice

celiakie a naopak se používá k jejímu vyloučení. Negativita HLA-DQ2 a HLA-DQ8

diagnózu celiakie prakticky vylučuje.

10. Sérologické testy i vyšetření HLA mohou být falešně pozitivní i negativní z důvodu laboratorní

chyby. Při přetrvávajícím podezření na celiakii nebo diskrepantních výsledcích je

doporučeno vyšetření opakovat.

11. Léčba celiakie je založena na přísné celoživotní bezlepkové dietě. Při jejím zahájení je

vhodná konzultace specialisty na bezlepkovou dietu. Non-compliance k dietě hrozí zejména

u starších adolescentů.

12. Zahájení bezlepkové diety před dokončením diagnostiky celiakie je zcela chybné.

13. Plošný screening celiakie není v našich podmínkách opodstatněný. K cílenému screeningu

jsou indikováni pacienti s definovanými symptomy, asociovanými onemocněními a příbuzní

1. stupně.

14. Délka kojení a věk v době zavedení lepku do výživy kojenců neovlivní riziko rozvoje celiakie

v dětském věku.

Zdroj: Frühauf P., Bronský J., Dědek P., Nevoral J., Kotalová R., Sýkora J., Szitányi N.,

Šebková A., Zahradníček L.: Celiakie – doporučený postup pro diagnostiku a terapii u dětí a dospívajících, PČes-slov Pediat 2016; 71 (3): 175–183