AbstraktOSN-E

C1 inhibitor v séru je velmi důležitým regulačním prvkem při aktivaci klasické dráhy komplementové kaskády, kininového, hemokoagulačního a fibrinolytického systému

Chemická a fyzikální charakteristika, struktura a povaha analytuOSN-E

Molekulová hmotnost C1-INH je 104 000 – 105 000. Molekula C1-INH je tvořena jednoduchým polypeptidickým řetězcem se dvěma doménami, jedna doména s N-terminálním koncem a druhá globulární doména s C-terminálním koncem. Reakční místo je na globulární doméně. Okrajovou úlohu N-terminálního konce dokazuje i to, že si C1-INH udrží svou inhibiční aktivitu po zkrácení molekuly v této oblasti. Díky 26 % sacharidů patří mezi jeden z nejvíc glykosylovaných plazmatických proteinů.

Při elektroforéze se C1-INH pohybuje v oblasti alfa-2. Isoelektrický bod C1-INH je 2,7 – 2,8.

OSN-SRole v metabolismuOSN-E

Inhibice C1-inhibitorem je irreverzibilní a C1-INH se při ní spotřebovává. C1-INH se naváže na aktivní místo enzymu a tím ho inaktivuje. V případě C1 složky komlementové kaskády dojde k vytvoření komplexu C1-INH – C1s-C1r-C1-INH a odštěpení C1q. Touto cestou tlumí aktivaci klasické dráhy komplementové kaskády hned v jejím prvním kroku.

Obdobně působí C1-INH i v případě kininové dráhy. Inhibuje aktivitu Hagemanova faktoru a všech enzymů aktivovaných fragmenty Hagemanova faktoru. V případě fibrinolytické kaskády inhibuje aktivitu trombinu a plazminu.

C1-INH tedy velmi efektivně ovlivňuje kininový, hemokoagulační a fibrinolytický systém.

OSN-SZdroj (syntéza, příjem)OSN-E

Syntéza C1-INH probíhá především v parenchymálních buňkách játer. Extrahepatálním místem syntézy C1-INH jsou monocyty/makrofágy a kožní fibroblasty. Rychlost syntézy mohou pozitivně ovlivnit interferony alfa, gama, IL-6, TNF.

OSN-SBiologický poločasOSN-E

Biologický poločas C1-INH je 67 – 72 hodin.

OSN-SPatofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraciOSN-E

C1INH patří k reaktantům akutní fáze. Lze jej tedy využít při sledování pacientů při septickém šoku, při vaskulární krizi po transplantaci kostní dřeně, při monitorování účinků terapie interleukinem 2 nebo při endotoxinem vyvolané plicní dysfunkci.

Pokles C1INH se projeví u:

• SLE nebo jiných autoimunitních onemocnění
• Tumorových onemocnění

OSN-SPřímé následky abnormálních koncentracíOSN-E

Geneticky podmíněný deficit (AD typ dědičnosti) nebo dysfunkce C1 inhibitoru patří k jedněm z nejčastějších poruch komplementových proteinů. Tento deficit je asociován s hereditárním angioedémem. U pacientů s tímto onemocněním dochází k nepřiměřené aktivaci komplementové kaskády, která se projeví vznikem lokálních, nebolestivých a nesvědivých otoků. Otoky mohou vznikat na různých lokalitách. Může se jednat o urogenitální, respirační či trávicí trakt. Otok v oblasti hrtanu může mít fatální následky. Otok trvá 24 – 72 hodin. Klinické projevy jsou časté u dospívajících a u starších osob (kolem 60 let). U dětských pacientů nebývají otoky časté.

Příčiny vzniku otoků nemusí být jednoznačné. Jako nejčastější příčiny otoků jsou popisovány: lokální tlak, menzes, stres, prochladnutí, nadměrná únava. V případě otoku sliznice gastrointestinálního traktu  se mohou objevit silné křeče a zvracení, napodobující náhlou příhodu břišní.

Byly popsány také případy získané formy deficience C1INH. Klinické projevy jsou u obou deficitů stejné. Příčinou získaného deficitu C1INH bývají autoprotilátky proti proteinu C1INH, což může vést k tomu, že rychlost spotřeby převýší rychlost syntézy C1INH.

Rozdíl mezi získaným a vrozeným deficitem se může projevit při měření ostatních složek komplementu. Zatímco pacienti se získaným deficitem C1INH mívají značně sníženou hladinu C1, pacienti s vrozeným deficitem mají C1 a C3 složky komplementu v normě, kdežto C2 a C4 snížené.

Omezení

Koncentraci  inhibitoru C1 esterázy snižuje vegetariánská dieta.

OSN-SPoužití pro klinické účelyOSN-E

Vyšetření je indikováno při otocích charakteru angioedému k vyloučení deficitu inhibitoru C1 esterázy.

OSN-SLiteraturaOSN-E

Stites D.P., Terr A.I.: Základní a klinická imunologie, Victoria publishing, Praha, 1994 ISBN 80-85605-37-6.

Masopust J.: Klinická biochemie a hodnocení biochemických vyšetření, Karolinum, Praha, 1998, ISBN 80-7184-649-3.

Human Protein Data (A.Haeberli, ed.), © VHC Verlagsges. MbH, Weinheim, 1997.

Fučíková T.: Klinická imunologie v praxi, 2. přepracované vydání, Galén, Praha, 1997, ISBN 80-85824-57-4.

Staršia Z.: Klinický význam komplementu, Novinky v medicíně (39), Praha, Avicenum, 1987.

Zdroje informací:

Encyklopedie laboratorní medicíny, www.enclabmed.cz