| IgM celkový_S |
| IgM celkový (S; hmot. konc. [g/l] nefelometrie) |
| Odběr do: | Plast s akcelerátorem srážení (se separačním gelem) |
| Materiál: | Krev venózní |
| Maximální doba doručení do laboratoře: | 1 [den] při 4 °C |
| Provádíme: |
| Dostupnost rutinní: | Pondělí až pátek |
| Odezva rutinní: | výsledek vyšetření do 14 dní od přijetí vzorku |
| Stabilita po preanalytické úpravě: |
| při 20 -25 °C: | 1 | [den] |
| při 4 - 8°C: | 1 | [týden] |
| při -20°C: | 12 | [týden] |
| Referenční rozmezí: |
| S | Věk od | Věk do | DRM | HRM | Jedn. | Další údaje |
| 0D | 4T 2D | 0,1 | 0,3 | g/l | ||
| 1M | 2M 30D | 0,1 | 0,70 | g/l | ||
| 3M | 5M 28D | 0,20 | 1,0 | g/l | ||
| 5M 29D | 11M 30D | 0,3 | 1,0 | g/l | ||
| 1R | 2R 364D | 0,4 | 1,4 | g/l | ||
| 3R | 5R 364D | 0,4 | 1,8 | g/l | ||
| 6R | 9R 364D | 0,4 | 1,6 | g/l | ||
| 10R | 12R 365D | 0,4 | 1,5 | g/l | ||
| 13R | 99R+ | 0,4 | 2,3 | g/l |
|
|
| Zdroj referenčních mezí: |
| Výrobcem reagencií - firmou Siemens - doporučená referenční rozmezí pro stanovení celkového IgM na nefelometru BN ProSpec. |
| Analytické snížení: |
| Výsledky stanovení IgM snižují: cyklosporin, kouření, plasmaferéza, těhotenství, aj. |
| Analytické zvýšení |
| Výsledky stanovení IgM zvyšují: bilirubin, hemolýza, lipémie, revmatoidní faktor, výfukové plyny, aj. |
| Interference: |
| Stanovení ruší lipémie, bilirubinémie a hemolýza. |
| Poznámka: |
|
|
| Další informace: |
|
Abstrakt IgM je jedna ze tříd imunoglobulinů, účastní
se všech typů imunních reakcí, aktivuje komplement, jeho Mr je 971 kDa. Sledování hladin IgM má význam hlavně u
diagnostiky imunodeficiencí a substituční terapie imunoglobuliny. Role v metabolismu IgM je primárně
imunitní odpovědí organismu po navázání antigenu na receptor neaktivovaných B lymfocytů. Během maturace B lymfocytu je M
řetězec první detekovatelný těžký řetězec v jejich cytoplazmě. 75-80% IgM je lokalizováno intravaskulárně. Při
elektroforetickém dělení bílkovin séra je IgM lokalizováno v anodické oblasti gama frakce. IgM je v organismu
ve 2 podtřídách, většinou v plazmě v pentamerické formě. Každá molekula má pak 10 vazebných míst, ale 5
z nich je sterickým uspořádáním blokováno. Pentamer IgM může být rozdělen na jednotlivé monomery rozštěpením např.
dithiotreitolem, který vychytává SH skupiny. Pentamerický, monomerický IgM, sekreční IgM se sekreční komponentou se
v tělesných tekutinách vyskytuje více než IgA. Esenciální funkcí IgM je aglutinace patogenů a aktivace komplementu
klasickou cestou. Maternální IgM neprochází placentární bariérou. Zdravý plod a novorozenec mají v krvi asi 10% IgM
hladiny dospělého, IgM je syntetizovaný pouze vlastními buňkami dítěte. K syntéze IgM dochází významněji až od 20.
gestačního týdne. Intrauterinní infekce vedou jen ke stopovému nárůstu koncentrace IgM po tomto termínu, elevovaná
hladina IgM je detekovatelná v pupeční krvi. Po narození se syntéza IgM dále zvyšuje, na 4. měsíci dosahuje IgM 50%
hladiny dospělého. Hladiny dospělých IgM dosahují děti v 8-15 letech. Katabolismus IgM závisí na jeho hladině. Do
třídy IgM patří některé přirozené protilátky jako isohemaglutininy skupiny ABO, chladové aglutininy, heterofilní
protilátky, Rh protilátky, další erytrocytární protilátky, ale i protilátky proti IgG, např. revmatoidní faktor.
Zdroj (syntéza, příjem) V séru zdravých
jedinců se nachází všechny třídy imunoglobulinů: IgG, IgA, IgM, IgD, IgE ve fyziologické koncentraci. IgG má 4 podtřídy,
u IgA a IgM jsou známy dvě podtřídy. Biologický poločas 5
dní Omezení Stanovení ruší lipémie, bilirubinémie a hemolýza. Výsledky stanovení IgM snižují: cyklosporin, kouření, plasmaferéza, těhotenství, aj. Výsledky stanovení IgM zvyšují: bilirubin, hemolýza, lipémie, revmatoidní faktor, výfukové plyny, aj.
Použití pro klinické účely Vyšetření je indikováno při podezření na imunodeficienci především protilátkového typu (primární či sekundární), u stavů spojených s hypergamaglobulinémií (infekce, zánětlivá onemocnění, jaterní choroby, systémové imunopatologické choroby, klonání gamapatie).
Literatura Lothar Thomas, Clinical Laboratory Diagnostics, 1st. English Edition, TH-Books, Germany 1998 Zdroje informací: Encyklopedie laboratorní medicíny, www.enclabmed.cz |