Detekce protilátek proti dsDNA metodou nepřímé imunofluorescence. Protilátky proti dsDNA jsou
orgánově nespecifické autoprotilátky proti dvoušroubovici DNA. Stanovení se využívá při diagnostice a monitorování
průběhu systémových onemocnění pojiva, především SLE. Anti-nDNA protilátky v séru se vážou
na odpovídající antigen přítomný v Crithidia luciliae. K detekci komplexu antigen-protilátka je použito sérum s
anti-human imunoglobulinem značeným fluoresceinem. Vyhodnocení se provádí fluorescenčním mikroskopem. Crithidia luciliae je bičíkovec s modifikovaným mitochondrionem
zvaným kinetoplast obsahující dvoušroubovici DNA (nDNA), která není vázána na histony a postrádá jakýkoliv jiný
nukleární antigen. Kinetoplast je kruhovitá organela menší než jádro a je umístěna mezi jádrem a bazálním tělískem.
Fluorescenci může dávat také jádro, bazální tělísko nebo bičík, ale posuzuje se pouze fluorescence
kinetoplastů. Výsledek uvádí, zda je fluorescence přítomna (pozitivní), nebo nepřítomna (negativní)
a ředění séra, při kterém bylo výsledku dosaženo. Nález anti dsDNA
protilátek je vysoce specifický pro systémový lupus erytematodes (specifita 85%), vyskytují se také u 1% pacientů
s revmatoidní artritidou a u 10 % pacientů se Sjögrenovým syndromem a smíšenou chorobou pojiva. Detekce anti dsDNA
patří podle American College of Rheumatology k 11 diagnostickým kriteriím SLE, absence anti dsDNA nevylučuje SLE.
Výše titru závisí na aktivitě onemocnění. Vysoké titry anti dsDNA protilátek charakteristické pro pacienty s aktivním
onemocněním nebo postižením ledvin. Anti dsDNA protilátky obvykle vykazují při testu ANA homogenní fluorescenci jader
HEp2 buněk v interfázi. Pozitivní výsledek lze konfirmovat testem anti ENA.
|