Detekce protilátek proti dsDNA metodou nepřímé imunofluorescence. Protilátky proti dsDNA jsou orgánově nespecifické autoprotilátky proti dvoušroubovici DNA. Stanovení se využívá při diagnostice a monitorování průběhu systémových onemocnění pojiva, především SLE.

Anti-nDNA protilátky v séru se vážou na odpovídající antigen přítomný v Crithidia luciliae. K detekci komplexu antigen-protilátka je použito sérum s anti-human imunoglobulinem značeným fluoresceinem. Vyhodnocení se provádí fluorescenčním mikroskopem.

Crithidia luciliae je bičíkovec s modifikovaným mitochondrionem zvaným kinetoplast obsahující dvoušroubovici DNA (nDNA), která není vázána na histony a postrádá jakýkoliv jiný nukleární antigen. Kinetoplast je kruhovitá organela menší než jádro a je umístěna mezi jádrem a bazálním tělískem. Fluorescenci může dávat také jádro, bazální tělísko nebo bičík, ale posuzuje se pouze fluorescence kinetoplastů.

Výsledek uvádí, zda je fluorescence přítomna (pozitivní), nebo nepřítomna (negativní) a ředění séra, při kterém bylo výsledku dosaženo.

Nález anti dsDNA protilátek je vysoce specifický pro systémový lupus erytematodes (specifita 85%), vyskytují se také u 1% pacientů s revmatoidní artritidou a u 10 % pacientů se Sjögrenovým syndromem a smíšenou chorobou pojiva. Detekce anti dsDNA patří podle American College of Rheumatology k 11 diagnostickým kriteriím SLE, absence anti dsDNA nevylučuje SLE. Výše titru závisí na aktivitě onemocnění. Vysoké titry anti dsDNA protilátek charakteristické pro pacienty s aktivním onemocněním nebo postižením ledvin. Anti dsDNA protilátky obvykle vykazují při testu ANA homogenní fluorescenci jader HEp2 buněk v interfázi. Pozitivní výsledek lze konfirmovat testem anti ENA.