Osmolalita séra

Charakteristika

V souvislosti s osmolární charakteristikou rozotku se v literatuře vyskytují pojmy:

· Osmolalita = látkové množství částic v mmol obsažených v 1kg roztoku (mmol/kg, mOsmol/kg). Nejčastěji používaná veličina.

· Osmolarita = látkové množství částic v mmol obsažených v 1l roztoku (mmol/dm³, mOsmol/dm³)

· Osmotický tlak = vyjádření osmolality v pascalech, jedná se o tlak osmoticky aktivních částic působící na membránu.

Osmolalita je přímo úměrná molální koncentraci rozpuštěné látky, tj. počtu molů v 1 kg rozpouštědla. Její hodnota nezávisí na hmotnosti, velikosti částic a na teplotě, ale je přímo závislá na celkovém počtu všech rozpuštěných nebo disociovaných částic. Pokud látka nedisociuje, představuje její molekula jen jednu osmoticky aktivní částici (např.glukóza, urea, albumin). Pokud ano, její molekula představuje tolik osmoticky aktivních částic, na kolik disociuje (např. NaCl).

Změny osmolality jsou jedním z faktorů regulace sekrece ADH a následného vylučování vody distálními tubuly.

Pro odhad osmolality séra/plazmy lze použít vztah:

· Osmolalita (mmol/kg H₂O) = 2x S-Na (mmol/l) + S-glukóza (mmol/l) + S-urea (mmol/l)

Pro měření osmolality se v praxi používá kryoskopická metoda - analýza deprese bodu tuhnutí vzorku, který je přimo závislý na počtu částic.

Indikace vyšetření

Diagnostika poruch vodno-solní homeostázy. Diagnostika intoxikací (etanol, metanol, etylénglykol). Diferenciální diagnostika poruch vědomí. Doporučujeme vyšetření indikovat se stanovením iontů a vyšetřením acidobazické rovnováhy.

Výpovědní hodnota

· Rozvoj klinických příznaků hyper/hypoosmolálních stavů závisí spíše na rychlosti jejich vzniku než na absolutní hodnotě změny. Závažnější jsou poruchy osmolality kde příčinou je ztráta vody anebo změny koncentrace solutů, které volně nepřecházejí buněčnou membránou (Na, glukóza).

· Pro správnou interpretaci poruch osmolality je třeba součastně ordinovat vyšetření iontů, osmolality moči, vyšetření renálních funkcí obecně, vyšetření glukózy, event. toxikologické vyšetření.

· Při diagnostice intoxikací etanolem, etylénglykolem, metanolem je vhodné doplnit výpočet osmolálního okna (gap). Jedná se o rozdíl počítané a měřené osmolality (fyziologicky do 10mmol/kg). V případě, že je v séru/plazmě přítomna osmoticky aktivní cizí látka s malou molekulou, osmolální okno se výrazně zvětšuje. Zvětšení osmolárního okna je též přítomné u hyperlipidémií a hypo/hyperproteinémií, kde se mění podíl vody v plazmě.

· Kontrolní vyšetření osmolality je nezbytné pro monitoraci terapie hyperosmolálních stavů. Při poklesu osmolality o více než 2-4 mmmol/kg/h stoupá riziko edému CNS.

· Léčba thiazidovými diuretiky může vést k extrémnímu poklesu osmolarity, je vhodné pravidelně kontrolovat osmolalitu (včetně iontogramu).

Zdroje informací

A.Jabor et al.: Vnitřní prostředí, Galén, 2008

L.Thomas: Clinical Laboratory Diagnostics, TH Books 1998