C-peptid v séru

Texty k LČLP/Text k položce LČLP

číslo dokumentu

:

verze dokumentu

: 01

platí od

: . .

Centrální laboratoře, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Šrobárova 1150/50, Praha 10, PSČ 100 34

OSN-SPoužití pro klinické účelyOSN-E

Hladina C-peptidu v periferní krvi je mírou endogenní sekrece inzulinu, lépe odráží skutečnou sekreci inzulinu než stanovení inzulinu samotného.  Neinterferuje exogenní inzulin, protože v injekčně po­daném inzulínu C-peptid obsažen není. Koncentraci C-peptidu ovlivňuje fyzická zátěž, kouření a užívání biotinu.

Vyšetření je vhodné provádět po standardní zátěži, případně v rámci OGTT, při rutinním sledování pacientů s diabetem nemá význam.

U diabetes mellitus 1.typu hladiny C-peptidu po hladovění a po stimulaci vypovídají o poškození beta-buněk autoimunitním zánětem ostrůvků.

U diabetu 2. typu se stanovení C-peptidu provádí při rozhodování o vhodnosti terapie inzulinem. Nález nízkých nebo neměřitelných koncentrací C-peptidu dokládá nezbytnost léčby inzulinem.

Malá mo­lekula C-peptidu je v krvi retinována při po­klesu glomerulární filtrace, proto se u pacientů trpících onemocněním ledvin velmi často vyskytují zvýšené hladiny C-peptidu. V těchto případech hladiny zjištěné během hladovění nemají valný význam a je nutno použít pouze dynamické testy.

 

Hodnocení hladin C-peptidu:

Hyperinzulinismus z organických příčin (tumor, hyperplazie)

Zvýšená hodnota nalačno. Maximální hodnoty se dosáhne později (normálně za 5 minut, při adenomu za 10 minut, při karcinomu za 70 minut). Návrat k výchozí hodnotě je rovněž opožděn (normálně za 50 minut, při adenomu za 120 minut, při karcinomu za více než 120 minut).

Hypoglykemie idiopatická: C-peptid je normální.

Hypoglycaemia factitia:  Koncentrace inzulinu vyšší než C-peptidu.

 

Hodnocení v rámci orálního glukózového tolerančního testu:

Čas

(min)

Koncentrace

(pmol/l)

0

268 – 1274

30

do 1800

45

do 2500

60

do 2800

90

do 2000

120

do 1600

180

do 1200

Literatura:

1.     Encyklopedie laboratorní medicíny_2012

2.     Racek, J. et al: Klinická biochemie, 2. přepracované vydání, Galén, 2006, ISBN 80-7262-324-9

3.     Diabetes mellitus - laboratorní diagnostika a sledování stavu pacientů

Doporučení České společnosti klinické biochemie ČLS JEP a České diabetologické společnosti ČLS JEP, 2012, autoři: Bedřich Friedecký, Tomáš Zima, Josef Kratochvíla, Drahomíra Springer