Použití pro klinické účely
Maligní onemocnění
Monitorování průběhu onemocnění patří k základním využitím alfa-fetoproteinu (AFP). Pro hepatocelulární
karcinom a hepatoblastom je AFP markerem první volby. Jeho
senzitivita u neléčeného onemocnění patří k nejvyšším ve srovnání
s dalšími markery u různých lokalizací tumorů – pohybuje se až kolem
80 % při 90 % specificitě. Senzitivita je poměrně vysoká i u germinativních
nádorů ovariálních i testikulárních. Senzitivita pro
čisté embryonální nádory dosahuje hodnot až 80 %, u teratomů 20 %.
Screening AFP v séru: pouze u symptomatických nemocných, a to
s jaterní cirhózou, u nemocných s podezřením na germinativní nádory
varlat (nesestouplé varle, nádor testes u sourozence–dvojčete).
Stanovení diagnózy: při určení neznámého primárního nádoru (spolu
s dalšími markery).
Pro odhad závažnosti onemocnění se neužívá.
Benigní onemocnění, jiné
příčiny falešné pozitivity AFP v séru
Nespecifické zvýšení pozorujeme u akutní virové i chronické hepatitidy,
u cirhózy i nekrózy jater. Při dlouhodobém sledování jaterních cirhóz, kde je
pravděpodobnost vzniku karcinomu jater až 40 x vyšší, lze nalézt hodnoty
až do 200 μg/l (zcela výjimečně až 500 μg/l. Nad 200
μg/l je již podezření na malignitu, důležitý je však trend hodnot.
Screening vrozených vývojových
vad
Ke zvýšení AFP dochází ve fyziologickém i patologickém těhotenství.
Spolu s dalšími analyty se využívá
pro průkaz defektů neurální trubice, Downova syndromu a dalších vrozených
vývojových vad (VVV).
Literatura
1. Encyklopedie laboratorní medicíny, Encyklopedie laboratorní medicíny_2012
2. Doporučení České společnosti klinické biochemie
(ČSKB ČLS JEP), České onkologické společnosti (ČOS ČLS JEP), České společnosti
nukleární medicíny (ČSNM ČLS JEP) - sekce imunoanalytických metod k využití
nádorových markerů v klinické praxi
3.
Johnson, P.J.: Role of
Alpha-fetoprotein in the diagnosis and management of hepatocellular carcinoma.
J.Gastroenterol.Hepatol.,
14 (Suppl.), 1999, 32-36.
4. Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum Praha, 1998.