Historie

Kdy a jak se začala psát historie této nemocnice? Vůbec původní rozhodnutí vybudovat nemocnici pro obyvatelstvo "okresu" Královské Vinohrady přijalo zastupitelstvo na svém zasedání 15. července 1897.

Do tehdejšího zastupitelského okresu Královské Vinohrady patřily dvě pražské, tehdy ještě předměstské čtvrti, a to Královské Vinohrady a Žižkov. Pro účely stavby nemocnice byl zakoupen pozemek zemědělské usedlosti, který se nazýval "Dolní Stromka" a již v průběhu roku 1899 byly zahájeny stavební práce na stavbě této nemocnice. Projektantem budované nemocnice byl architekt Karel Horák, se kterým po medicínské stránce spolupracoval MUDr. Václav Michal. Kolem roku 1900 naše země prožívala řadu změn v územně správním členění státu, které se samozřejmě dotkly i "správních změn" spádových oblastí budoucí nemocnice. v březnu 1901 došlo k rozdělení okresu Královské Vinohrady na okres Královské Vinohrady a Žižkov.

Zemský výbor Království českého při této příležitosti mimo jiné rozhodl na tehdejší dobu poměrně atypicky, a to tak, aby budovaná nemocnice byla ve společném vlastnictví a správě obou takto nově vzniklých okresů. Jistě není nezajímavé, že bylo ustanoveno kuratorium, resp. správní orgán nemocnice, ve kterém měl okres Královské Vinohrady 6 svých zástupců a okres Žižkov pouze 3 zástupce. I v tehdejší době často vznikaly spory o řešení konkrétních otázek provozu nemocnice, především obsazování míst lékařů a dalších zaměstnanců, o zadávání dodávek, řemeslnických prací apod. Je přirozené, že z těchto sporů zpravidla vycházeli vítězně zástupci okresu Královské Vinohrady, z důvodu většího zastoupení svých členů v kuratoriu.

Vinohradská nemocnice byla slavnostně odevzdána veřejnosti dne 11. května 1902, kdy vlastně počíná běžet oficiální začátek životopisu tohoto zdravotnického zařízení.

Prvními primáři se v nemocnici na Vinohradech stali internista a významný pracovník ve stavovském lékařském hnutí MUDr. Erazim Vlasák a chirurg MUDr. Václav Michal, který byl později, v práci o dějinách české chirurgie charakterizován akademikem Arnoldem Jiráskem jako "velmi dovedný a jemný operatér".

V den otevření byla v nemocnici zprovozněna 103 lůžka a do provozu byly dány 2 interní pavilony, pavilon chirurgický, malý infekční pavilon, administrativní budovy, hospodářská budova, prosektura a pavilon pro dezinfekci.

Je nutno podotknout, že svým zařízením patřila tehdy Vinohradská nemocnice k nejmodernější nemocnici v Čechách.

Dalším zlomovým rokem pro tuto nemocnici byl rok 1903, kdy bylo nemocnici přiznáno Českým zemským zákonem č. 129 právo veřejnosti. Vinohradská nemocnice měla od té doby oficiální název "Všeobecná veřejná nemocnice císaře a krále Františka Josef I, okresu Vinohradského a Žižkovského". Podstatné bylo, že udělením práva veřejnosti byly přesně vymezeny funkce nemocnice a její právní postavení, které se odvíjelo od tehdy platného českého nemocničního zákona ze dne 5. března 1888, ve kterém bylo stanoveno "…nemocnice s právem veřejnosti jsou k tomu ustanoveny, aby osobám ztíženým nemocí zhojitelnou nehledě k tomu kam přísluší a jakého jsou vyznání po dobu jejich nemoci poskytovaly lékařskou pomoc a úplné zaopatření".

V případě nedobytnosti tzv. léčebného na pacientovi, popř jeho rodinných příslušnících apod., měly veřejné nemocnice právo požadovat úhradu od Zemského léčebného fondu. Léčebné se platilo podle tříd a chudým a nemocným hradil Zemský fond pouze nejlevnější, tzv. třetí třídu.

V letech 1908 - 1910 byl v areálu Vinohradské nemocnice vybudován nový infekční pavilon. Od jeho otevření, tj. r. 1910 čítala nemocnice 328 lůžek.

Se stavebním rozšiřováním nemocnice a s úpravami jejího postavení v systému tehdejšího zdravotnictví se postupně zlepšovalo její vybavení, narůstal počet lékařů a ostatních zaměstnanců. o obsazování míst lékařů a dalších zaměstnanců rozhodovalo kuratorium nemocnice a jeho rozhodnutí byla dodatečně schvalována Zemským výborem.

Vinohradská nemocnice v této době zaměstnávala 12 řádových sester a 27 služek. Prvním správcem nemocnice byl František Kňourek, jehož bezprostředními podřízenými byli další 3 administrativní zaměstnanci. v oblasti obslužných provozů byli dále v nemocnici zaměstnáni vrátní, strojník, 2 topiči, sluha na chirurgickém oddělení, švadlena, zedník, hlídač a 3 dělníci, kteří byli určeni "pro různé práce v nemocnici a zahradě s denním platem po 2K 40 h".

Další vývoj Vinohradské nemocnice byl výrazně ovlivněn událostmi I. světové války. Infekční pavilon tehdy sloužil civilní a vojenské správě. Byl trvale přeplněn a situaci nevyřešilo ani rozhodnutí vojenské správy, kterým bylo Vinohradské nemocnici přiděleno celé přízemí sousedního židovského chorobince. Válečná i bezprostředně poválečná léta se výrazně negativně odrazila také ve finanční situaci nemocnice, která ani před I. světovou válkou nevzbuzovala příliš mnoho optimismu. Je zajímavé, že pasiva nemocnice dosáhla koncem roku 1919 tehdy neuvěřitelné částky více než 1,5 mil. Kč. i pod tíhou těchto argumentů Vinohradské žižkovské zastupitelstvo se rozhodlo předat nemocnici do rukou státní správy. Toto se stalo rozhodnutím, resp. usnesením ministerské rady dne 19. 12. 1921 a tímto rozhodnutím byla nemocnice prohlášena za "…všeobecný veřejný státní ústav léčebný (nemocnici)...".

Tímto krokem se vinohradská nemocnice stala jedinou státní nemocnicí v Čechách a přešla pod přímé řízení ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. v té době se v sousedství nemocnice začíná s výstavbou Státního zdravotního ústavu republiky Československé a již situování naznačovalo, že na Vinohradech měla postupně vyrůst poměrně rozsáhlá odborná základna pro činnost Ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. v tomto období se stává řídící primář Vinohradské nemocnice, tedy její ředitel MUDr. Jan Semerád státním tajemníkem Ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

v této době byly zpracovány koncepčně rozsáhlé plány další výstavby nemocnice. v roce 1936 měla Vinohradská nemocnice již 599 lůžek. Roku 1937 byla slavnostně otevřena tehdy nejmodernější stavební část nemocnice - chirurgický pavilon (H) s 219 lůžky. Původní 2 oddělení nemocnice (chirurgie a interna) byla postupně doplňována o další specializovaná pracoviště tak, jak to odpovídalo základním trendům ve vývoji medicíny. v té době ve Vinohradské nemocnici již působila řada vynikajících českých lékařů - doc. MUDr. Jiří Diviš a doc. MUDr. Emerich Polák (chirurgové), doc. MUDr. František Vanýsek a MUDr. Jindřich Wagner (internisté), doc. MUDr. Milan Janů a doc. MUDr. Jiří Trapl (gynekologové), doc. MUDr. Jan Janků (oftalmolog), doc. MUDr. Josef Stolz (patolog) a mnoho dalších. v období mezi dvěma světovými válkami si Vinohradská nemocnice vybudovala místo jednoho z nejprogresivnějších a vědecky nejprůbojnějších léčebných zařízení. Tak např. již v roce 1919 zde prof. MUDr. Ivan Honl vybudoval první léčebný Paseurův ústav na území našeho státu. v roce 1922 bylo zde pod vedením doc. MUDr. Ferdinanda Tománka zřízeno radium-terapeutické oddělení plastické chirurgie pod vedením prof. MUDr. Františka Buriana, která se stala chloubou české medicíny.

Ještě v roce 1938 mnozí z mladých lékařů a mediků pracovali v nemocnici pouze za stravu a byt, popř. za velice nízký plat. V tomto roce např. na jednotlivých odděleních nemocnice pracovaly služebné 12 až 15 hodin denně za měsíční mzdu, která většinou nedosahovala ani výše 300 korun. V období II. světové války naše nemocnice nemohla zůstat mimo vnitřní dění, které probíhalo v Praze a v těchto regionech. V srpnu r. 1940 řádilo v nemocnici gestapo, které pozatýkalo řadu zaměstnanců nemocnice, podrobilo je krutým výslechům a řadu z nich odvleklo a umučilo v nacistických koncentračních táborech. Jedním z takto zatčených a umučených pracovníků nemocnice byl na jaře roku 1943 i MUDr. Nedvěd.

V květnu 1945 pro Vinohradskou nemocnici i celý stát začíná nová, poválečná etapa vývoje. V roce 1946 byla v naší nemocnici zavedena pravidelná výuka mediků z Pražské lékařské fakulty University Karlovy, ale teprve v roce 1952 se stala Vinohradská nemocnice výukovou základnou rodící se lékařské fakulty hygienické University Karlovy, tedy fakultní nemocnice. V témže roce byla také založena Dětská klinika. Jejím založení byla pověřena prof. MUDr. Jiřina Čížková -Písařovicová, DrSc., která patřila k nejvýznamnějším osobnostem české pediatrie 20. století.

Od této doby je vývoj naší fakultní nemocnice neoddělitelně spojen s osudy této fakulty.

V tomto období zajišťuje FNKV vysoce kvalifikovanou léčebnou a preventivní péči pro obyvatelstvo Prahy 10, 3, 4 a Prahy východ. Některá vysoce specializovaná oddělení této nemocnice slouží již v této době obyvatelstvu celého státu.

Počátkem 60. let v rámci fakultní nemocnice již pracují: I. a II. interní klinika, klinika chirurgická, plastické chirurgie s odd. popálenin, gyn.-por. klinika, oční, ORL, dermatovenerol. klinika, neurologická, klinika pracovního lékařství, klinika rtg. Dále v této nemocnici existovala tato ambulantní pracoviště: oddělení stomatologie, alergologie a oddělení pro pracovníky v zahraničí. Společně tyto kliniky využívají vyšetřovací a léčebné složky tvořené odděleními klinické biochemie, anesteziologie, mikrobiologie, hematologie, TO, rehabilitační odd., oddělení soudního lékařství, odd. patologie.

Rozšiřování nemocnice však neustalo ani v následných obdobích a např. v 70. letech bylo otevřeno několik Jednotek intenzivní péče (na odd. popálenin, chirurgické klinice, neurologické klinice, I. a II. interní klinice). Na II. interní klinice kromě toho byla vybudována metabolická jednotka a byla zde důsledně uplatněna intermediální péče o pacienty na koronární jednotce. v letech 1972 - 1976 se v nemocnici uskutečnila celá řada významných stavebních akcí - byla uvedena do plného provozu II. interní klinika, začala výstavba nového pavilonu Kliniky plastické chirurgie a popálenin, zahájena přestavba centrální kotelny atp. Rozsáhlou rekonstrukcí bylo dobudováno pracoviště odd. biochemie na pav. "K" a byl adaptován pav. "E" pro potřeby oční kliniky.