NSE v séru

Texty k LÄŚLP/Text k poloĹľce LÄŚLP

ÄŤĂ­slo dokumentu

:

verze dokumentu

: 01

platĂ­ od

: . .

Ústav laboratorní diagnostiky, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Šrobárova 1150/50, Praha 10, PSČ 100 34

OSN-SPoužití pro klinické účely:OSN-E

NSE (neuron-specific enolase)  v sĂ©ru se používá pro monitorovánĂ­ nemocnĂ˝ch s malignĂ­mi nádory plic (malobuněčnĂ˝ typ = SCLC, small cell lung cancer), se seminomy, karcinomy ledvin a s neuroendokrinnĂ­mi nádory. Koncentrace  KEY-SNSE v sĂ©ruKEY-E  u malignĂ­ch nádorĹŻ CNS je v dĹŻsledku snĂ­ĹľenĂ©ho pĹ™echodu do cirkulace zvýšena u menšího poÄŤtu nemocnĂ˝ch. PĹ™i jeho stanovenĂ­ vĂ˝raznÄ› interferuje hemolĂ˝za vzorku.

 

Maligní onemocnění

·         Odhad závaĹľnosti onemocnÄ›nĂ­: pro pacienty s neuroblastomy a SCLC má stanovenĂ­ NSE prognostickĂ˝ vĂ˝znam. ZvýšenĂ© hodnoty NSE u nelĂ©ÄŤenĂ˝ch nemocnĂ˝ch se SCLC se mohou vyskytovat aĹľ u 80 % případĹŻ.

·         MonitorovánĂ­ prĹŻbÄ›hu onemocnÄ›nĂ­: pĹ™edevším u SCLC, neuroblastomĹŻ, meduloblastomĹŻ, retinoblastomĹŻ, dále apudomĹŻ (karcinoidĹŻ, feochromocytomĹŻ), u nádorĹŻ ledvin, prostaty ev. i u seminomĹŻ a melanomu. Nejvyšší hodnoty bĂ˝vajĂ­ popisovány u dobĹ™e diferencovanĂ˝ch ganglioneuroblastomĹŻ a ganglioneuromĹŻ. Senzitivita pĹ™i rozsevu onemocnÄ›nĂ­ pro SCLC bĂ˝vá aĹľ 80 %, u dalších nádorĹŻ (vyjma neuroblastomĹŻ) však nedosahuje vysokĂ˝ch hodnot.

·         Screening, stanovenĂ­ diagnĂłzy: neužívá se (snad jen pro urÄŤenĂ­ neznámĂ©ho primárnĂ­ho nádoru).

 

BenignĂ­ onemocnÄ›nĂ­, jinĂ© příčiny zvýšenĂ­ v sĂ©ru

-         Zvýšená hladina NSE v sĂ©ru mĹŻĹľe bĂ˝t pozorována u nemalignĂ­ch plicnĂ­ch onemocnÄ›nĂ­ nebo jaternĂ­ch chorob.

 

Zdroj informacĂ­:OSN-SOSN-E

1.     Encyklopedie laboratornĂ­ medicĂ­ny pro klinickou praxi, http://www.enclabmed.cz/

2.     DoporuÄŤenĂ­ ÄŚeskĂ© spoleÄŤnosti klinickĂ© biochemie (ÄŚSKB ÄŚLS JEP), ÄŚeskĂ© onkologickĂ© spoleÄŤnosti (ÄŚOS ÄŚLS JEP), ÄŚeskĂ© spoleÄŤnosti nukleárnĂ­ medicĂ­ny (ÄŚSNM ÄŚLS JEP) - sekce imunoanalytickĂ˝ch metod k vyuĹľitĂ­ nádorovĂ˝ch markerĹŻ v klinickĂ© praxi