Procházením těchto stránek souhlasíte s použitím souborů cookie od nás a třetích stran zejména za účelem analýzy návštěvnosti. Více informací zde. zavřít
Fakultní nemocnice Královské Vinohrady

Ischemická choroba srdeční

Ischemická choroba srdeční (ICHS) je souborné označení chorob způsobených onemocněním koronárních (věnčitých) srdečních tepen. Je nejčastějším zdravotním problémem postihující obyvatelstvo tzv. vyspělých zemí. Ve většině případů vzniká zúžením koronárních tepen na základě aterosklerózy (ukládání cholesterolu, vápníku a dalších látek na vnitřní stěnu věnčitých tepen), čímž nastává nedostatečný přítok okysličené krve k ohraničené části srdeční svaloviny. Srdeční sval trpí nedokrevností - ischemií. Mezi nejčastější formy ICHS patří angina pectoris a infarkt myokardu.

Angina pectoris (AP) je způsobena přechodným nepoměrem mezi dodávkou kyslíku a jeho spotřebou v myokardu v důsledku více jak 50-ti% zúžení jedné, nebo více koronárních tepen. Je charakterizována bolestí na hrudi, tzv.stenokardií. Stenokardie je nepřesně ohraničená, svíravá bolest za hrudní kostí, vyzařující nejčastěji do krku a levé horní končetiny. Vzniká při fyzické námaze, rozrušení, chladu. V klidu pak do několika minut ustupuje.

Infarkt myokardu (IM) vzniká úplným, většinou trombotickým, uzávěrem ateroskleroticky zúžené koronární tepny. Dochází k nekróze srdečního svalu různě velkého rozsahu. Stenokardie vznikají v klidu se zhoršením při námaze jako pálivá, svíravá bolest za hrudní kostí, s nepřetržitým trváním řádově od 20 min. po několik hodin. Často jsou též přítomny další příznaky jako dušnost, pocení, nauzea až zvracení, slabost, mdloby. Závažnost infarktu myokardu závisí na rozsahu poškozené oblasti srdečního svalu a rychlosti obnovení průtoku krve postiženou koronární tepnou.

Léčba ICHS
Konzervativní - je léčba pomocí léků a změny životního stylu.
Léky, které předepisuje kardiolog či ošetřujícíh lékař mají několik významů:

  1. předejít uzávěru srdečních tepen krevní sraženinou (např. Anopyrin, Ibustrin, Ticlid, Tagren, Plavix)
  2. ulevit příznakům anginy pectoris (např. Nitroglycerin)
  3. ovlivnit další rizikové faktory (např. léčba vysokého krevního tlaku, cukrovky, apod.)

Intervenční - je léčba pomocí určitého zásahu.

  1. PTCA (perkutánní transluminální koronární angioplastika) je nechirurgická metoda, při které je do místa zúžení koronární tepny zaveden speciální katetr s balonkem. Katetr se zavádí cestou stehenní tepny a rozepnutím balonku v postiženém místě, pod tlakem několika atmosfér, dochází k zprůchodnění srdeční tepny. V případě potřeby se do zúžené koronární tepny zavede stent (výstuž), který zde zůstává již trvale.

Rizikové faktory aterosklerózy

  • Zvýšená hladina tuků - hyperlipoproteinemie
  • Zvýšený krevní tlak - hypertenze
  • Kouření
  • Obezita
  • Cukrovka - diabetes mellitus
  • Nedostatek pohybu
  • Nadměrný stres
  • Věk
  • Pohlaví
  • Rodinné dispozice

I když velkou část těchto rizikových faktorů může každý z nás aktivně ovlivnit, ne na všechno stačí člověk sám a ne vždy se podaří nebezpečí zcela a natrvalo odvrátit. Jeho úder pak dopadne stejně nečekaně a nepříjemně jako teď na Vás.

Aortokoronární bypass (CABG)
Principem operace je normalizovat zásobení postižených částí srdečního svalu kyslíkem, tzn. přivést dostatek okysličené krve za uzávěr nebo zúžení koronární tepny pomocí jakéhosi přemostění - bypassu.
Takové přemostění se nejčastěji provádí jednak pomocí povrchní žíly, odebrané z podélného řezu na dolních končetinách (vena saphena magna, event. parva), nebo prsní tepnou (arteria mammaria interna), probíhající na vnitřní straně hrudní kosti. Stále častěji se používají také štěpy arteria radialis a arteria gastroepiploika dextra. Operatér rozhodne, na základě koronarografie, které typy bypassů budou ve Vašem případě nejvhodnější. Předpokládaný počet bypassů je výsledkem kolektivní týmové rozvahy na indikačním semináři, ale definitivní rozhodnutí učiní operatér podle nálezu až na operačním sále. Nehledejte tedy nic zvláštního na jakékoliv změně o které se dozvíte proti původním plánům.
Operace se provádí v celkové anestezii, pacient tedy spí a nevnímá bolest. Nejčastější přístup k srdíčku je přes hrudní kost (podélná střední sternotomie). Vlastní výkon je uskutečněn v mimotělním oběhu na zastaveném srdci. Mimotělní oběh po dobu srdeční zástavy přebírá funkci srdce a plic, tedy čerpání a okysličování krve.
V poslední době se radikálně zvýšilo používání tzv. méně invazivních technik, kdy jsou aortokoronární bypassy prováděny na bijícím srdci bez použití mimotělního oběhu a někdy i z menší operační rány. Přínosem je menší zátěž pro pacienta, rychlejší rehabilitace a kratší doba hospitalizace.

Navigace

Copyright © 2010 - 2016 FNKV